Když se Ryo probudil, ani v tom nejmenším volném okamžiku si nepomyslel, že by snad mohl být v nebi. V nebi přece nesvítily zářivky a v žádném případě by tam nebyla bolest - kterou pocítil o zlomek vteřiny později - která byla typicky pozemská. Tu by si nikdy nikdo nedokázal s ničím splést. Chtěl se pohnout, ale bolest zesílila. Jediné, co viděl bylo mnoho světelných bodů a on si mohl být jistý, že to nejsou hvězdy v ráji, ale důsledek intenzivního utrpení.

Dalšího dne ráno probudily Sujka první paprsky slunce prosvítající skrze okno doprovázené pocitem hladu neboť od včerejšího večera nejedl. Pomalu vstal a když pohlédl do spíže našel tam bochník chleba, kus sýra, nějakou marmeládu, med a také margarín. Slabě se pro sebe usmál, vytáhl potraviny a všiml si, že na stole stojí sklenice s mlékem. Nad tímhle už se mírně zamyslel a rozhodl se zkusit, jestli to co mu včera řekl Aggy byla skutečně pravda. Zavřel oči a když je opět otevřel nedržel v rukou žádný chleba ani margarín, ale na stole bylo prostřeno jako pro krále. Usměvavě usedl ke stolu a dal se do jídla. Cítil příchutě všemožných druhů potravin, tak jakoby by byly opravdu skutečné, užíval si to plnými doušky, ale postupem času začal přicházet na to, že i přes to, že spořádal téměř vše co na stole bylo, připadal si stále hladový. Nevěděl, co to znamená, ale nalhal si, že je to zřejmě jeho vlastní pocit. Za několik málo okamžiků se rozhodl, že by se mohl jít projít. Stejně v tomhle malém domečku nebylo co na práci.

Zdravím Vás lidičci.

Tak trochu bych se Vám chtěla omluvit především za to, že během příštích dvou týdnů zřejmě nic nepřibyde.

Ve středu by mělo přibýt pokračování povídky Na prahu budoucnosti a na další díl se můžete "těšit" až zřejmě za dva týdny néli dýl. Jde o to, že poměrně dlouhou dobu budu bez počítače a pokud se nějakým zázrakem dostanu na net, budu jen ráda. ;)

Tak se na mě prosím nezlobte, pokusím se přidávat co se dá a za dva týdny se opět těším na Vaše povzbuzující komentáře. ;)

Mějte se poc hezky, s pozdravem Kaishi ^-^

"A-ale jak…to…to přece není možné!" řekl Sujk a nemohl věřit tomu, že místo malého chlapce před ním stál teď dospělý muž. Byl nádherný. Jeho křivky dokonale kopírovaly tvary statného mužského těla. Prohlédl si Aggyho od nohou až po obličej a přes své překvapení ze sebe nedokázal vypravit ani jedinou hlásku. Jejich pohledy se střetávaly a střídavě taktéž uhýbaly. Oba jakoby najednou ztratili řeč a Sujk si připadal, jakoby kolem něj nikdo nebyl. Jen oni dva, nic víc.

"Projdeme se?" navrhl Aggy čímž Sujka probral z dočasné nepřítomnosti.

Sujk udělal pár kroků ku předu a přitom vnímal každé křupnutí větvičky pod jeho nohama.

"Aggy?" zašeptal tiše a pomalým pohybem ruky se dotkl houští, které prorůstalo skrze dva mohutné stromy. Vypadalo to jako hříčka přírody nebo brána tvořená ze stromů, kterou dlouhá léta již nikdo neprošel. Stále v rukou držel míč malého chlapce a každým krokem jej k sobě instinktivně tiskl víc a víc. Rukou rozhrnul houští, které se po tomto pohybu opět vrátilo do původní podoby. Donutilo ho to položil míč a použít obě ruce.

Když se mu konečně podařilo prodrat přes houští i přes pár utržených šrámů na obličeji a do tváře mu přestala zasahovat jasná bílá oslňující záře, rozhlédl se kolem sebe a nemohl uvěřit vlastním očím.

"Páni.." povzdech a udělal pár kroků dopředu ovšem v tom za sebou uslyšel jakýsi zvuk. Prudce se otočil a spatřil pomyslnou stromovou bránu jak zarůstá opět houštím, mění se v dva nádherně barevné listnaté stromy za nimiž se rozprostírala krajina, která byla o tolik krásnější než ta na které ještě před okamžikem tento mladý muž stál. Tráva měla nádherný zelený odstín a když se za lehkého vánku kolébala sem a tam, vypadala tak jemně. Téměř až byl smrtelný hřích vůbec po ní chodit. Sujk vůbec nevěděl, kde se to ocitl. Nedokázal si vůbec nic vysvětlit neboť brána tvořená ze dvou mohutných stromů jakoby zmizela. Neměl se kam vrátit a pokud to nebyl pouhý sen nedokázal vůbec pomyslet na to, že pohádky opravdu existují.

Když Sujk došel domů, reakce jeho ženy byla přesně taková jakou ji očekával.

"Dnes jsi tu brzo." usmála se a už ve dveřích jej něžně políbila na tvář. "Pustili mě dříve z práce a celý víkend budu mít volno. Mohli bychom někam společně zajít." připadal si, jakoby četl scénář. Nic se nezměnilo a nic mu nepřišlo nové, jen dělal svou ženu šťastnou tak, jak si to ona přála.

"Po cestě domů jsem potkal zajímavého kluka. Mohlo mu být něco kolem devíti let a připomněl mi mé dětství." volal na ženu právě, když si kabát pověsil na věšák v předsíni.

Píšu ráda, co si budeme nalhávat. Yaoi aneb příběhy o gayích jsou mé druhé jméno a dokonale se v tom vyžívám, ale sakra chtělo by to, aby mě někdo konečně donutil psát stále dál a dál a dál. A pokud někdo z Vás co tu "kdysi" chodili, stále ještě chodí, tak mě do toho psaní dokopejte.

Mám rozepsané další povídky a ty co momentálně teď tady jsou bych taky ráda dokončila. Dále bych taky ráda začala kreslit komixy, ale o těch zatím nebudu vůbec nic říkat a zůstanu u povídek. S minulým to dopadlo tak, že jsem ho "začala dělat" před rokem a stále nemám ani stránku, takže asi tak no. :D

Takže prosím nějakou dobrou dušičku aby se mě tu mou vymlátila a přinutila mě konečně zase začít psát. A pokud se někdo tak moc hodný najde, nechť napíše na e-mail DX.Kaishi@seznam.cz ;)

Děkuji vám moc a mějte se pěkně ;)

Vaše Kaishi ;)

Velmi se omlouvám za to, že zde po dobu dvou týdnů vůbec nic nepřibylo. Nebyl čas a tak jsem ani nestihla čas a co hůř, obávám se, že po dobu dalších dvou týdnu to bude to samé. Moc se omlouvám, ale bohužel nemám prostředky k tomu se dostat na internet. Díky bohu nám prázdniny začínají už 18 prosince, takže budu mít potom spoustu času přečíst si vaše povídky a taky přidávat na blog.

Pokud Vás nějaký příběh zaujal, tak ještě chvíli počkejte a vydržte. ;) Za dva týdny bych zase měla v pohodně přidávat a taky přes Vánoční svátky chystám příběh o Vánocích. Zřejmě ho zveřejním před Vánoci, o Vánocích nic nepřidám (abyste Vánoční nálady neměli plné zuby) a zveřejním další díly až po sléze. ;)

Pokud rádi čteteš Yaoi a styl psaní a mé nápady se Vám líbí, tak se rozhodně máte na co těšit. Vaše komentáže mě vždy príjemě potěší a musím se přiznat, že takové kladné reakce jsem nečekala. Děkuju a zkuste vydržet. ;)

A ještě je tu jedna novinka.

S holkama z kapely jsme daly koncečně do provozu náš web a také blog. Ráda bych tady na něj dala odkaz a pokud na něj zavítáte budeme jen rádi. Moc tam toho ještě není, ale něco přeci jen ano. ;)

Mějte se pěkně ;)

Kaishi

Jedenáct dní. Bylo to přesně jedenáct dní po Ryových narozeninách, kdy se rozhodl, že teď - Konečně! - nastala ta pravá chvíle k sebevraždě. Uklidil si pečlivě svůj pokoj, utřel prach z polic a na noční stolek položil pět krabiček prášků na spaní. Lehl si na postel pronajatého pokoje japonského kláštera. Dveře, které byly zamčené starým rezavým klíčem, dodávaly podnětu k zabití dokonalou atmosféru. Mladý muž, jež byl svým jednáním na sto procent přesvědčen - nebyl blázen - hypnotizoval necelou půlhodinu krabičky prášků, které ležely na nočním stolku vedle postele. Už teď přemýšlel nad tím, že bude nejlepší, když prášky spolyká všechny najednou, aby se tak účinek dostavil okamžitě a mohl si tak být jistý svým koncem.

Jeho mysl nikdy nebyla pochmurná a proto si počkal na déšť zapadajícího slunce, který vždy tak nádherně dokázal obohatit atmosféru nudného pokoje a vdechnou to něj život, jež tak paradoxně končí.

Tak Vám zde představuju nový příběh.

Příběh pojednává o mladném muži jménem Ryo, který se k vůli pocitu nepotřebnosti pokusí spáchat sebevraždu. Po nezdařilém pokusu se ocitá v sanatoriu pro udševně choré, neboli v psychyatrické léčebně. (léčebna vypadá tak jako na obrázku).

Co se Ryo od doktorů dozví? Opravdu se mu první pokus nepovedl? Pokusí se o sebevraždu znovu? Potká v léčebně zpřízněnou duši?

To vše se dozvíte v tomto příběhu. Samozřejmě je to yaoi/shonen - ai, pro ty co neví (kluk + kluk), takže nějaká ta zápletka tam jistě bude.

Příběh je isporován bestselerem knihy Paula Coelha - Veronika se rozhodla zemřít. Tato kniha odpovídá názvu mého příběho a můj děj by se měl knize přibližovat. Pokud tuto knihu někdo četl, tak upozorńuji, že se v mém příběhu objeví některé přímé řeči právě z této knihy. Postavy v mém příběhu jsou smyšlené.

Doufám, že se Vám bude příběh líbit.

Ryo - Mladík, který se pokusí o sebevraždu (hlavní postava)

Marco - schyzofrenik léčící se v sanatoriu pro duševně choré (hlavní postava)

Doktor Franc Renn - ošetřující lékař Rya

Richard - milionář, který k vůli dluhům předstírá svou duševní poruchu

PS: obrázek možná změním.

Domek v němž měl Kai po nějakou dobu bydlet nevypadal přiliš stabilně, ale za to byl teplý a útulný, což bylo na chladné večery potřeba. Jemu to dokonale stačilo. "Tak tady to je. Není to sice nic moc, ale snad ti to bude stačit..."odpověděl mu Ruki právě, když se měl k odchodu. Pak se, ale zarazil a otočil se na Kaie."Jak se vlastně jmenuješ?"zeptal se ho."Uke...Uke Yutaka, ale jsem zvyklý na oslovení Kai.." "Dobře Kaii, těší mě. Proč jsi vlastně utekl ze své vsi?"vyzvídal Ruki. "Lidé z vesnice mě neměli rádi za to co jsem udělal a proto me chtěli zabít. Teď už bych visel na šibenici nebýt tvého dobrého přítele. Proč mi pomohl?"zeptal se Kai."Proč tě neměli rádi?"
"Myslím, že jsem svou otázku položil první.."
"Reita k tomu měl zřejmě důvod.."

28.listopad,je roven dnu který se nikdy nezapíše do dějin mého života,ani tak do těch Tvých. Jménem Gerard Way jsem se proslavil,ale k čemu mi to bylo,nemohl jsem ani tak být nemožným romantikem,ale jen bláznem který si svou budoucnost maloval až na přiliš světlý papír. Umělcem jsem se stal,když jsem tě potkal a zapoměl malovat když jsem tě stratil.

Mám nové oblíbené stránky. Tak ti co navtěvují tenhle blog podívejte se ZDE, jestli se najdete. pokud ne a ještě k tomu navíc čtete mé říběhy, tak si Vás ráda zařadím do oblíbených. ^-^

Zdravím Vás. :)

Přemýšlíte rádi nad různými věcmi, které byste chtěli sepsat, ale netroufáte si na to? Pokud byste rádi četli nějaký takový příběh, klidně mi řekněte. Ráda napíšu příběh na přání s jakými koliv postavami a jakýmkoliv dějem. Pokud možno tak yoi/shonen-ai, ale napíšu téměř vše. ;)

A mnoho dalších. :)